Marie, 47 let | 2 děti, 12 a 14 let | práce na částečný úvazek
Když jsou děti malé, je jasné, že z toho všeho pobíhání kolem nich budete asi trochu unavená. S přibývajícím věkem svých dětí jsem se těšila na to, že se budu moci vrátit zpět do práce a budu mít nějaký ten čas pro sebe. Chvíli to bylo fajn, ale potom jsem se začala cítit čím dál víc vyčerpaná, ačkoliv mě děti už tolik nepotřebovaly. Někdy jsem se na ně zlobila úplně bezdůvodně, protože jsem prostě neměla sílu všechno řešit a být pod neustálým tlakem. Cítila jsem se pak vždycky hrozně – takovou matkou jsem být nechtěla.
Narozeninové oslavy, Vánoce, nebo i pozvání přátel na večeři, to všechno už pro mě začalo být příliš náročné. Měla jsem chuť někam se vytratit a počkat, až se to všechno přežene. Můj manžel navrhl, že bych mohla zkusit trochu méně pracovat, což jsem tedy udělala, ale na mých pocitech se nic nezměnilo, pořád jsem se cítila unavená a frustrovaná. Každé ráno jsem musela bojovat sama se sebou. Bylo mi z té únavy už opravdu mizerně.
První lékařka, kterou jsem vyhledala, řekla, že únava při práci a péči o děti je normální, že bych měla dbát na správnou životosprávu a odpočívat. Cítila jsem se bezmocně a k ničemu, i běžný život mi způsoboval problémy. Tak jsem prostě pokračovala den za dnem a snažila se to zvládat. Po čase mě napadlo, že se se mnou snad děje něco opravdu vážného. Napadlo mě, že stárnu, co když mám tedy nějakou neobvyklou nemoc? Řekla jsem si, že jsem směšná, ale vždycky, když jsem měla trochu horší den, mě tyto obavy znovu přemohly.
Potom jsem šla zase kvůli něčemu jinému k lékařce, která se o mě opravdu zajímala. Rozhodla jsem se zmínit se jí o neustálém vyčerpání, a jak mi to komplikuje život. Lékařka se mě začala vyptávat, jak dlouho už mám tyto pocity, jestli je mi po kvalitním spánku lépe, a na spoustu dalších věcí. Doporučila mi nechat si udělat pár krevních testů, protože má únava může být způsobena deficitem železa. Tolik se mi ulevilo, že přece jen neblázním a že s tou únavou snad budu moci začít něco dělat! Krevní testy prokázaly, že nemám v těle dostatek železa, a lékařka mi tedy dala léky. Asi to bude chvíli trvat, než se začnu cítit dobře, ale už to vědomí, že je pro mé pocity nějaký důvod a že se to snad zlepší, mi dodává životní optimismus.