Klaudia, 33 let | druhé dítě | vdaná
Podruhé je to mnohem náročnější. Mé těhotenství probíhalo v klidu, ale péče o batole, když vám roste bříško, je vyčerpávající. Již od začátku jsem trpěla mírnou anémií, ale brala jsem na ni léky. Říkala jsem si, že až se miminko narodí, energie bude zpět, i když toho v noci asi moc nenaspím.
Své starší dítě jsem kojila do věku šesti měsíců, a ačkoliv nebylo snadné s kojením začít, šlo to dobře. Předpokládala jsem, že i s druhým dítětem to bude v pořádku, že díky nabytým zkušenostem vše bude naopak ještě snazší. Po příjezdu z porodnice jsem se stále cítila vyčerpaná. Pamatuji si, že jsem měla pocit, že to po prvním porodu tak těžké nebylo, ale nejspíš to teď při druhém porodu bylo z nedostatku odpočinku. Spuštění laktace proběhlo v pořádku, miminko však začalo vyžadovat stále více mléka, ale já ho dost neměla. Cítila jsem se osaměle, jako by mi mé vlastní tělo nepatřilo. Bezdůvodně jsem byla naštvaná na své starší dítě i na manžela. Jednou v noci jsem to vzdala a požádala manžela, aby miminko nakrmil z lahve a já si mohla odpočinout. Měla jsem v úmyslu kojit co nejčastěji, ale už mi k tomu docházely síly, myslela jsem jen na spánek.
Stále jsem miminko kojila, ale když toho bylo na mě moc, sáhla jsem po lahvi (obzvláště když můj manžel musel znovu nastoupit do práce). Hovořila jsem se svým lékařem o tom, co je pro mé dítě to nejlepší, když nejsem schopná pořád kojit. Lékař mi navrhl provedení několika krevních testů na anémii a hladinu železa v krvi. Výsledky ukázaly, že trpím anémií z deficitu železa, což u mě nejspíš vyvolávalo pocity únavy a mělo vliv i na produkci mateřského mléka. Nyní se již léčím a cítím se mnohem lépe. Mám rovněž i energii na to, abych své dítě i nadále kojila. Jsem ráda, že jsem se rozhodla zmínit se o svých potížích lékaři, a mohla tak zahájit léčbu. Díky tomu jsem svého syna mohla kojit až do jeho šesti měsíců.